Každý tábor má svůj zlomový bod. Třetí nebo čtvrtý den odpoledne, když vedro nepolevuje a děti začnou odpadávat od hry, kterou ještě včera hrály s nadšením. Není to selhání organizátora ani dětí. Je to normální únava z opakování. Důležité je nenechat situaci zajít do stádia, kdy se děti rozprchnou a hru už nikdo nechce hrát. Včasný zásah zabere pár minut a zachrání celý blok programu.

První krok je pojmenovat, co přesně přestalo fungovat. Někdy je problém v pravidlech, která jsou příliš složitá a děti je přestaly sledovat. Jindy ve stereotypech — pořád stejné rozřazování, stejné role, stejní kapitáni. Někdy stačí změnit tempo. Když se parta začne nudit, pomůže zkrátit kolo, přidat časový limit nebo vsunout rychlou variaci. pokud chcete konkrétní postupy, jak hru zachránit za pochodu, osvědčilo se mi čerpat z materiálů na letni-tabor.cz, kde jsou rozpracované situace přímo z praxe. Nejde o velké změny. Stačí jedna nová podmínka a hra dostane jiný náboj.

Druhý krok je zapojit děti do úpravy pravidel. Když se jich zeptáte, co by chtěly změnit, často přijdou s nápadem, který by vás nenapadl. Není to o tom nechat jim volnou ruku, ale dát jim pocit, že hru spoluvytvářejí. Stačí říct: „Tuhle část zahrajeme jinak, kdo má návrh?" Děti pak mnohem ochotněji přijmou i to, co zůstane stejné. Vy jako vedoucí držíte rámec, ony dodají energii.

Poslední věc, kterou je dobré mít na paměti, je střídání typů her. Když po sobě jdou tři pohybové hry, vyčerpá to i ty nejaktivnější. Když po sobě jdou tři vědomostní, ztratí se ti, kteří potřebují běhat. Kombinace klidu a pohybu udrží pozornost déle než jakákoli jednotlivá super hra. A když už se zdá, že nic nefunguje, je lepší hru ukončit v dobrém a nechat děti chtít víc, než ji protahovat do úplného vyhoření.