Montáž sprchového koutu vypadá na první pohled jako jednoduchá záležitost, kterou zvládne každý za jedno odpoledne. Opak je pravdou. Většina problémů, se kterými se pak setkáváme, nevzniká kvůli nekvalitnímu silikonu nebo levnému těsnění, ale kvůli chybám při přípravě. Rozměr, rovinnost podlahy a správně umístěný odpad rozhodují o tom, jestli vám kout bude sloužit roky, nebo začne po pár měsících protékat do spodního bytu.

Začněme rozměrem. Standardní čtvercový kout 90x90 cm je nejčastější volbou do menších koupelen, ale není univerzální. Pokud máte prostor, zvažte obdélníkový tvar 120x90 cm. Nabízí výrazně pohodlnější vstup a ušetříte místo tam, kde ho potřebujete pro umyvadlo nebo pračku. Před koupí si vždy změřte nejen půdorys, ale i výšku zdi, kam chcete umístit pevnou část. U dveří je nutné počítat s prostorem na otevírání a u posuvných systémů s rezervou na kolejnici. Rozměr, který je o dva centimetry větší, než je místo, nevyřešíte silikonem. Vyřešíte ho jedině výměnou.

Odvodnění je druhá a často podceňovaná část. Voda musí odtékat sama, bez toho abyste po každé sprše vytírali louži. Sifon musí být umístěný v nejnižším bodě dna, a to i v případě, že je vanička vyrobená s mírným spádem. U nástěnných odpadů se vyhněte dlouhým vodorovným úsekům, kde se usazuje mýdlo a vlasy. Pokud si nejste jisti, jak správně spojit rozměry vaničky, umístění odpadu a montážní postup, věnujte pozornost sprchovému koutu montáž a odvodnění ještě předtím, než začnete s pokládkou dlažby. Chyba v této fázi se řeší jen bouráním.

Samotná montáž pak stojí na třech věcech: pevném kotvení, kvalitním těsnění a trpělivosti. Vaničku usaďte do lože z flexibilního lepidla, nikdy ji nepodkládejte pouze pěnou. Silikon nanášejte až po vytvrdnutí lepidla a na suchý, odmaštěný povrch. Mezi vaničkou a zdí nechte vždy dilatační spáru, kterou vyplníte sanitárním silikonem, ne cementovou maltou. Ať už zvolíte 90x90 nebo 120x90, pravidla jsou stejná. Kdo je dodrží, nebude za rok řešit vytopené sousedy.