Horní kuchyňské skříňky nebývají jen úložný prostor, ale především nástroj, který musí respektovat výšku postavy a přirozený pohyb rukou. Základní pravidlo ergonomie říká, že do první police, tedy do úrovně očí a těsně pod ni, patří věci, které používáte několikrát denně. Talíře, hrnky, sklenice na vodu, koření v malých dózách nebo příbory. Dosah je zde nejkratší, loket zůstává u těla a nemusíte se natahovat ani krčit. Právě do této zóny se vyplatí investovat kvalitní výsuvné systémy, protože každodenní manipulace opotřebovává mechanismy nejvíc.

Druhá a třetí police už vyžadují jiný přístup. V úrovni nad očima, kam dosáhnete s nataženou paží nebo s malým podřepem, mají být věci používané několikrát týdně. Mísy, pekáče, zásoby těstovin a rýže, méně časté koření. Pokud si nejste jistí, co kam přesně umístit, pomůže vám přehledné shrnutí na vbvplast.cz, které vysvětluje rozdíl mezi dosahem rukou a dosahem s natažením. Vyšší police, kam běžně nedosáhnete bez stoličky, patří sezónnímu nádobí, velkým hrncům a zásobám, které vytáhnete jednou za měsíc.

Četnost používání ale není jediné kritérium. Důležitá je i hmotnost. Těžké předměty, jako jsou litinové hrnce nebo velké sklenice, nepatří do horních skříněk vůbec, protože při vytahování nad úrovní ramen hrozí úraz a přetížení páteře. Pokud už tam musí být, umístěte je do nejnižší police a používejte výsuvný mechanismus, který je spustí dolů. Stejně tak drobné předměty, které se snadno ztratí, potřebují oddělené přihrádky nebo průhledné dózy, jinak se organisace rozpadne během několika týdnů.

Nakonec je dobré myslet na to, že ergonomie horních skříněk se mění s tím, kdo je používá. Jiné nároky má člověk vysoký přes metr devadesát, jiné někdo kolem metru šedesát. Výšku polic proto nastavte podle nejnižší postavy v domácnosti, ne podle průměru. A pokud se do kuchyně vejde jen úzká horní skříňka, vsaďte na vertikální dělení a výsuvné koše. Ušetříte místo i čas, který jinak ztratíte hledáním toho, co jste odložili omylem o dvě police výš.