Většina lidí má ve skříni víc kusů, než dokáže nosit. Není to proto, že by byli nenasytní, ale protože oblečení přibývá nepozorovaně. Někde se objeví tričko z dovolené, jinde džíny, které už nesedí, a najednou je skříň plná věcí, které se roky neobjevily na těle. Prvním krokem k rozumnému šatníku není vyhazování, ale poctivá analýza toho, co už doma visí. Bez ní skončíte u stejného problému za půl roku znovu.

Začněte tím, že všechny kusy vytáhnete z skříně a položíte na jednu hromadu. Potom je roztřiďte podle kategorií – trička, košile, svetry, kalhoty, sukně, šaty, bundy, obuv. U každé kategorie spočítejte kusy a zapište si čísla. Většina lidí zjistí, že má například dvanáct triček, ale reálně nosí čtyři. Tento rozdíl mezi vlastněným a nošeným je klíčový. Pokud chcete postupovat systematicky, můžete se inspirovat návodem na kapsulový šatník krok za krokem, který nabízí praktický rámec pro třídění a rozhodování.

Druhá fáze analýzy se týká frekvence nošení. Vezměte si papír a u každého kusu si poznamenejte, kdy jste ho naposledy měli na sobě. Pokud to bylo před více než rokem, je to signál. Výjimkou mohou být sezónní věci, společenské šaty nebo pracovní oblečení, které nosíte jen příležitostně. U těchto kusů si položte otázku, zda je skutečně potřebujete, nebo zda je držíte jen ze zvyku. Stejně tak si všímejte, které kusy nosíte pořád dokola. Právě ty tvoří základ vašeho skutečného šatníku.

Výsledkem analýzy by měl být seznam, který ukáže dvě čísla: kolik kusů máte a kolik jich skutečně používáte. Rozdíl mezi nimi je prostor pro zúžení. Nejde o to zbavit se všeho, co nenosíte každý týden, ale o to odstranit to, co vám zabírá místo a znepříjemňuje rozhodování. Když znáte svá čísla, můžete se posunout k tvorbě funkčního celku, který vám vydrží déle než jedna sezóna.