Dva sourozenci v jednom pokoji nejsou jen otázkou nedostatku místa. Jakmile je mezi dětmi věkový rozdíl větší než tři roky, začnou se potřeby výrazně rozcházet. Mladší potřebuje prostor na hraní, bezpečné hračky a klid na spaní. Starší chce místo na učení, vlastní knihovničku a hlavně pocit, že má něco jen pro sebe. Pokoj musí zvládnout obojí, aniž by se z něj stal sklad.

Základem je rozdělení místnosti na zóny. Nábytek nestavte podél všech čtyř stěn, ale seskupte ho do dvou funkčních celků. Postele dejte ideálně k protilehlým stěnám nebo do tvaru L, aby každé dítě mělo vlastní hlavu postele a prostor pro noční stolek. Mezi lůžky se osvědčila zástěna mezi lůžky sourozenců, která vizuálně oddělí spací části, aniž by pokoj ztmavila nebo zbytečně zmenšila. Nízká police nebo regál z boku pak funguje jako přirozená hranice herní zóny.

Pracovní místo patří k oknu, kde je nejvíc denního světla. Pokud se do pokoje nevejdou dvě samostatná psací místa, volte dlouhou desku, kterou podepře konzole, a dvě židle. Starší dítě tak má klid na přípravu do školy a mladší může u stejné desky kreslit. Večer pomůže bodové osvětlení – každá strana pokoje by měla mít vlastní lampičku, aby se děti navzájem nebudily.

Soukromí nevzniká jen zdí. Stačí závěs na tyči, posuvná látková stěna nebo otočná skříňka. Důležitá je dohoda: každé dítě má právo na zavřenou zásuvku, kam druhý neleze. Barvy držte neutrální a nechte děti vybrat si doplňky podle sebe. Pokoj, který se dá během roku přizpůsobit, vydrží mnohem déle než jednorázové řešení na míru.